Je tomu více než deset let, co v červenci 2013 zemřela v jedné z nemocnic v Pardubickém kraji 67letá žena. Dlouhodobě nemocná pacientka dostala zástavu srdce. Lékaři, kteří tehdy měli ženu na starost, rozhodli, že jejich pacientka není ve stavu, kdy je oživování přípustné.
O svém rozhodnutí však nemocnice neinformovala ženiny blízké ani je nežádala o svolení. Její děti se proto s nemocnicí začaly soudit. I když by se jejich maminku v dlouhodobém horizontu nejspíš nepodařilo zachránit, stále považují jednání nemocnice za špatné. Podle stížnosti nemocnice porušila právo své pacientky na život.
[chooze:article;value:515866]
Ústavní soud stížnost, v níž děti zemřelé ženy žádaly odškodnění ve výši 720 tisíc korun, nakonec zamítl. Vycházel přitom z procesního spisu i etického šetření. Na základě zkoumaných materiálů soud rozhodl, že k porušení práva na život v tomto konkrétním případě nedošlo.
Zároveň však upozornil na to, že zdravotní personál nemocnice pochybil. Pacientka měla být důkladně poučena ještě v momentě, kdy byla schopná vnímat dopady takového rozhodnutí. "Taktéž osoby blízké by měly být ze strany lékařů jasně a srozumitelně informovány o možnosti odmítnutí resuscitace," tlumočila rozhodnutí mluvčí Ústavního soudu Kamila Abbasi.
Soud tak nakonec rozhodl, že při rozhodování o resuscitaci je v první řadě potřeba vyvážit právo na život a ochranu zdraví společně s právem na důstojné dožití. Lékaři však nemají povinnost oživovat pacienta za každou cenu. I přes úspěšné oživení je totiž možné, že pacient utrpěl poškození mozku, což vede k dalším zdravotním problémům.
Kauza otravy krve pacientů v nemocnici je u konce. Šlo o přestupek, tvrdí policie (5/2023):