Řemeslo, které ještě nedávno vymíralo, znovu ožívá. Třeba Michael Hauer se svým pomocníkem vyčistí ročně ke dvěma tisícům komínů. "Děláme do večera. Každej den jsme špinaví, ale funguje to. Prostě je to hezký řemeslo a baví nás to," pochvaluje si své povolání.
Spokojený je i jeho kolega Josef Vovček. "Kominíka dělám už rok. Začalo to tím, že jsem vyráběl palivo, protože jsem vystudovanej dřevorubec. Je to dobrá práce, baví mě. Nenudíme se ani jeden den, máme práci na dva měsíce dopředu," tvrdí.
Zvýšená poptávka po kominících se promítá i ve školství. Škola v pražském Jarově měla před deseti lety jako jediná v zemi pouhé dva kominické učně. Dnes už je chrlí osm škol po celém Česku. "Skutečně hrozilo, že ten obor v České republice úplně skončí," potvrzuje ředitel jarovské školy Miloslav Janeček. "O nějakých 30 procent ten zájem určitě stoupl," dodal.
[chooze:article;value:519705]
"Od toho roku, kdy začala válka na Ukrajině, tak tam máme obrovský nárůst zakázek. Vložkování, frézování, stavba nových komínů, jsme zahlceni. Bylo vydáno 3 351 živností v oboru kominík, to je o nějakých deset procent víc," potvrzuje zájem i prezident Společenstva kominíků České republiky Jaroslav Schön.
Roste i zájem o rekvalifikace a také o související obory, jako jsou instalatéři či kamnáři. Na trhu stále chybí i klempíři a tesaři. Třeba Pavel Knop se svým prospěchem mohl studovat na gymnáziu. Přesto dal přednost řemeslu kamnáře. "Naštěstí mě moji rodiče podrželi, ať si jdu za tím, co chci dělat,"říká.
Že kominíci nosí štěstí, není prý jen otřepaná fráze. Jen letos objevili stovky tak zadehtovaných komínů, že by při používání během několika dní mohly způsobit požár. "Stovka kominíků ušetřila minimálně 253 ostrých výjezdů hasičů k hašení požárů komínů," vypočítává Schön.