Potkat nablízko žraloka je jako vyhrát loterii. To řekl v rozhovoru pro TN Live cestovatel Richard Jaroněk. Pravděpodobnost setkat se se žralokem je sice malá, přesto je pro mnoho lidí děsivá.
Nejde jen o to, co dělat, když se žralok přiblíží, vhodné je už myslet na to, jak pravděpodobnost setkání ještě snížit. "Platí vždycky pravidlo, že bychom se neměli koupat při soumraku a při svítání. Je to takový čas, kdy žraloci chodí lovit," poradil Jaroněk.
Co ale dělat, když už se dravec přiblíží tak, abychom se jej mohli dotknout? "Člověk si musí srovnat v hlavě, že ten žralok je tam vždycky, my o něm nevíme, může být 20 metrů daleko. Neděsíme se toho. Když k nám připlave žralok, tak bychom se měli hlavně uklidnit, nedělat to, co děláme jako neškolení lidé, ten první obranný reflex – křik, cákání, snaha uplavat pryč," pokračoval Jaroněk.
[chooze:article;value:508329]
Představa, že člověk uplave žralokovi, je podle Jaroňka naprosto bláhová. Jenomže prvotní instinkt velí něco jiného, lidé se tak chovají automaticky. "Žraloka nabudí právě ta panika, z jeho pohledu tam to zvířátko umírá, topí se. On cítí vibrace tvorů v tísni. Měli bychom sledovat stín pod vodou a pomalu se vrátit ke břehu, molu či lodi," popsal Jaroněk.
Jak dále vysvětlil, kousnutí či útok žraloka nezačíná tak, že rovnou připluje k člověku a zaboří do něj své zuby. Napřed jej zkoumá "neinvazivní" cestou, třeba do něj strčí ploutví nebo mu přejede po těle rypcem.
Zkušenější plavci a cestovatelé volí jiný postup, kdy už je u nich predátor nablízku. "Když řeknu, jak to děláme my, tak budou lidé kroutit hlavou. Normálně je odstrčíme pryč. Nemusíte je mlátit, normálně jej odstrčíte pryč. Když to ale řeknete lidem, tak to může být děsivé, nepředstavitelné," přiblížil.